Zázraky se nedějí aneb čeho se vyvarovat při výběru dodavatele

Stavba je souhrn činností, které jsou pro většinu lidí největší investicí jejich života. Náklady spojené s výstavbou si tak přímo říkají o snížení. Hledá se nejlevnější dodavatel, hledají se nejlevnější konstrukce, materiály. A najednou je termín dokončení díla překročen o dva roky, peníze jsou v nenávratnu a začíná být jasné, že šance k dokončení stavby je mizivá. Člověk jen přemýšlí, jakže se tohle mohlo stát a doufá v zázrak. Jenže:
Zázraky se nedějí

Byl jsem se dnes podívat na stavbu malého domku, která se zpozdila o bezmála dva roky. Včera jsem kolaudoval stavbu, kde došlo také ke zpoždění dvou let. A to nejsou ojedinělé příklady. Zkrátka lektvar, který dává nadpozemskou sílu a schopnosti potřebné pro dostavění paláce pro Kleopatru v šibeniční lhůtě je něco co se objevuje jen v papyrech pro děti.
Na stavbách se běžněji místo lektvarů používají peníze. To je hybatel veškerého dění.

Ve stavebnictví dochází k velkým transferům hodnot. Není pak složité někde udělat chybu, nebo narazit na někoho, kdo takovou „chybu“ spáchá cíleně a obohatí se na cizí účet. Taková společnost se velmi rychle dostane do minusu… a její stavby začnou skomírat. Projevy takového stavu se všude opakují jak přes kopírák. Předně se zastaví schopnost dodavatele udržet si lidi. Především ty kvalitní. Na stavbách se začnou v rychlém sledu po sobě měnit zednické party, které po sobě spíš nechají víc škody, než užitku. Dalším varovným znamením je neschopnost si zajistit dodávky materiálu, mechanizace, nebo stavebních celků. Především těch dražších. Typicky se jedná třeba o zámečnické konstrukce, technologie (elektrorozvodnice, drahé prvky topné soustavy)… Stavba se začne chovat iracionálně a přeskakovat z jedné činnosti na druhou, aniž by některou z nich skutečně dokončila. Soustředí se na velké plochy, aby mohla deklarovat vysokou míru rozpracovanosti a tedy aby mohla fakturovat. Opět typicky velké plochy sádrokartonu, omítek, maleb… Přitom přechody na jiné materiály a detaily zůstávají nedokončené (jedná se přitom o detaily, které často vyžadují vyšší odbornou způsobilost a jsou časově náročnější), o absenci rozvodů pod omítkami, či za sádrokartonem nemluvě.
Posléze, kdy už za nízkých nákladů nelze dosahovat další fakturace stavba omezí počet pracovníků na daném objektu. Začíná další kolečko: sliby. Sliby začínají zápisy do Stavebního Deníku, kde investor, potažmo Technický Dozor Investora požaduje úpravy harmonogramů, upřesnění termínů atd. Harmonogramy jsou ale čím dál tím více ve sférách fantasie. Po stavbě se pohybují celé dny dva lidé: jedním jste vy a druhým nově dosazený stavitel, který Vás ujišťuje, že vše je v pořádku. Poslední závoz materiálu si už ani nepamatujete.
V tuto chvíli je třeba si uvědomit, že:
Zázraky se nedějí
Ano, podepsali jste výhodnou smlouvu. Je třeba si ale přiznat, že stavební společnost je u konce s dechem a za daných podmínek je dokončení nereálné. Je tedy třeba změnit podmínky. Otázka zní: je daná společnost schopna a ochotna stavbu skutečně dokončit, nebo již jí není pomoci? Pokud do stavby naleji další dávku lektvaru – peněz, budou použity v můj prospěch, nebo odtečou na jinou stavbu, kde dotčená společnost řeší ten samý problém? Odpověď jde snadno získat od dělníků, subdodávek, ale často i od vedení stavební společnosti.
A pak se rozhodnout. A rozhodnout se rychle. Není možné riskovat, že další dlouhé měsíce bude stavba nedokončená, bude chátrat a investice tak bude zmařena. Je třeba zahájit proces rozvázání spolupráce. Nebo pokud stále ještě funguje nějaká důvěra a vy víte, že peníze nepůjdou do nenasytného chřtánu dluhů zahájit smluvní jednání o změnách financování, ale třeba i organizace stavby.

O tom ale třeba i zase někdy příště

Ing. arch. Vít Solnař